Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Kostelíček

Kostelíček Božího těla.
 
 
Kostelíček leží východně nad Hrabenovem.
 
Kdy byl bludovský Kostelíček (lidově Kosteléček) postaven, není známo. Ale jistě je hodně starý. Pravděpodobně bude asi tak starý jako farní kostel a o tom její zmínka v roce 1350.
První zpráva Kostelíčku se vyskytuje v listině Bedřicha staršího ze Žerotína z 26. prosince 1567. Podle této listiny tvořil Kostelíček mezník mezi obecním a panským. Farní listina z 18. prosince z roku 1690 od faráře od Františka Štastného zmiňuje se mezi jinými i o Kostelíčku,že je to kaple z dvěma oltáři z kamene vystavená. Původní byl dřevěný. V 18. století mezi lety 1738 až 1784 žil u Kostelíčka poustevník, jak to tehdejší doby bylo obyčejem. Za císaře Josefa II. Měl být Kostelíček zrušen a zbořen. Bludovští však přece jen dovedli jednat tak, že Kostelíček se uchoval do dnes. Byl ovšem tenkrát zbaven veškerého vnitřního zařížení a časem sešel tak, že klendba se úplně sesula. Kostelíček se stal útočištěm pasáků. V roce 1835 na podzim byl znovu obnoven za pomoci vrchnosti a farníků bludovských. Uvnitř byl vybaven chudě. Tak, jak vypadá dnes je dílo faráře Ermise, který se spolkem sv. Rozálie uvedl Kostelíček do pěkného hávu. Bylo to kolem roku 1900. V Kostelíčku se konalí bohoslužby v neděli po Božím Těle a na svátek sv. Rozálie 4. září. V neděli po Božím těle je vlastní kostelecká pouť, na kterou se schází celé okolí.
 
 
 
O jeho vzniku se vypráví toto: Jeden občan z Hrabenova šel do Šumperka ke zpovědi a svatému přijímání. Dopostil se krádeže a svědomí jej hryzlo tak, že se rozhodl ke všemu se doznat. U zpovědi však pozbil odvahu se z tohoto hříchu vyzpovídat a zatajil jej. Při přijímání si uvědomil, že by svatokrádežně přijímal a proto hostii nenápadně pustil z úst do modlitební knížky. Ze Šumperka vracel se domů lesem Hájem. Tam pocítil tak velkou únavu, že si chtěl na chvíli odpočinout. Položil se pod košatou lípu a vtom okamžení usnul. Za tím co spal,vypadla mu hostie z modlitební knížky. Když se probudil, viděl kolem sebe celý roj divokých včel, které na něho dorážely. Jen z útěkem se zachránil. Nevšimnul si hned, že hostii vytrousil. Ztrátu zpozoroval teprve za několik dní, až když se pevně rozhodl, že ulehčí svědomí a svěří se knězi. A také tak učinil. Dosáhl odpuštění, když se zavázal, že se vynasnaží dobrými skutky vinu svoji smýt. Uklidněn šel zpátky do Hrabenova touž cestou přez Háj. Když došel ke stromu u něhož před tím odpočíval, vidí, že na stromě je z vosku udělána monstrance a v ní jeho ztracená hostie. Na památku této události byl založen na tomto místě Kostělíček Božího těla. Jiná obmněna pověstí vypravuje: Jedna selka z Hrabenova slýchávala o tom, že krávy dobře dojí, když se jim do pití dá hostie. I šla ku přijímání do Šumperka, aby hostii získala. Při přijímání nepozorována upustila hostii do modlitebních knížek a šla domů. Když přišla lesem Hájem k tomuto místu, kde nyní stojí Kostelíček, zhrnul se kolem ní roj divokých včel a ubodal ji. Hostii zanesly včely na strom a kolem ní vystavěly voskovou monstranci.
 
*
 
Ve své knize "Kostel, kaple, kříže v historii obce
Ruda nad Moravou" popisuje Miroslav Ruprich o Kostelíčku toto:
 
 
O kostelíčku bylo napsáno mnohé. Má velmi zajímavou historii, která byla  mnohokráte zpracována. Dodnes chybí vysvětlení, proč byl kostelíček postaven a jak se stal majetkem bludovské farnosti. Dokumenty nejsou a zřejmě nikdy nebudou k dispozici, přesto si dovolím uvést svoji verzi.
     Lidé z Hrabenova (podobně z Bartoňova i Radomilova) byli odedávna "přifařeni" k Bludovu. Tam týdně navštěvovali bohoslužby a pochovávali nebožtíky.  V místě , kde kostelík stojí, byla křižovatka cest z Hrabenova do Bludova a z Radomilova a Bartoňova do Šumperka. Hranicí mezi Bludovem a Hrabenovem byla cesta do strmého kopce. Tato cesta je tam dodnes.  Na popisované křižovatce si zřejmě hrabenovští občané postavili zvonici, možná malou kapličku, u které, když doprovázeli zemřelé, se zastavili, pomodlili se, a tím se s nebožtíkem rozloučili. 
 
     Nejstarší písemná zmínka o Kostelíčku je uvedena v knize soudních půhonů z roku 1553, kde je napsáno, že vede "cesta od Šumperka na kostelík Božího těla ....". Tato zpráva se ovšem netýká založení kostelíka.  Ten tu existoval již mnohem dříve. Další zmínka je v listině, dané na Bludově  roku 1567: "Na den  památný sv. Štěpána, prvomučedníka Páně léta 1567"... vydal Bedřich st. ze Žerotína bludovským česky psanou listinu, v níž podrobně označil..." odkud a jak daleko vedou meze vyklučených rolí, chrastin i lesův ke gruntům bludovským náležitých buď zšíři nebo déli jdou, ... dále jdou (hranice) od Hrdlořeza a hory. Prostřední až na hranice hrabenovské, kde jsou hraničníky znamenitě posázené a kde jsou některá znamení- dříví křížem os starodávna ode mne, pokud mě to náleží a od hrabenovských pokud jim to patří udělána až na trávník ke kostelíku po cestě, která jde k Šumberku".
     Následující zmínka je z roku 1568. Jedná se o prodejní smlouvu sepsanou na tvrzi ve Zvoli... v úterý po neděli Provodní (24.Dubna) léta Páně 1568, kterou Bedřich st. ze Žerotína prodává ves Bludov s příslušenstvím "... i s tím, což panu Bedřichovi náleží v háji, který slove  bludovskej nad kostelíkem Božího těla ležícím ..." za 11 000 zlatých v tolarech olomouckému biskupu Vilému Prusínovskému .
     Po stavovském povstání na Bílé Hoře získal Hrabenov, Bartoňov a Radomilov Karel z Lichtenštejna, který o Kostelíček stojící na katastru Hrabenova ( byl však v majetku farnosti bludovské) neměl zájem, a proto převedl pozemek v okolí Kostelíčka Bludovu.
 
 
     Pověst o založení.
 
O založení kostela Božího těla v Bludově existuje několik pověstí. Nejrozšířenější z pověstí vypráví následující příběh:
Lakotná selka z Hrabenova šla do Bludova do kostela. Při svatém přijímání hostii - Tělo Páně- nespolkla, ale vložila do modlitební knížky, aby ji mohla dát doma do žlabu krávě, aby více dojila. Když se vracela zpátky, zastavila se na místě dnešního kostelíčka.  Chtěla si odpočinout. Usnula a během spánku ji hostie z knížky vypadla. Selka se po chvíli vzbudila, nevšimla si, že hostie vypadla, vzala knížku a šla domů. Po čase si lidé na tom místě všimli podivné záře, která vycházela z dutého stromu. Šli blíže, a co nespatřili- vprostřed stromu byla v monstranci ze včelího vosku umístěna ztracená hostie. To roj divokých včel sebral tenkrát vypadnutou hostii, zanesl ji do stromu a kolem ní utvořil voskovou monstranci. Včely tak napravily zneuctění Božího Těla, jehož se dopustil člověk.  Lidé v úžasu nad tím, co spatřili, postavili na tom místě malý kostel (proto se mu od jakživa říkalo "kosteléček"), který nazvali " Kostelíček zjevení se Božího Těla".
     Jiné dvě pověsti vypráví o tom, jak se stal kostelíček majetkem Bludova: 
Jednou Hrabenovští hráli v jedné z bludovských hospod s Bludovskými karty. Prohráli všechno, co u sebe měli. Ale chtěli hrát dál- nevěděli ale o co. Jediné co je napadlo, byl "kosteléček". Prohráli ho a od té doby patří Bludovu. Od té doby se také bludovští hrabenovským smějí, že jejich předkové prohráli "kosteléček" v kartách. 
     Podle druhé pověsti: 
... se hrabenovský rychtář na zpáteční cestě po jednání s vrchností zastavil na džbánek dobrého moku v hospodě na bludovské rychtě. Oba rychtáři v družné zábavě statečně popíjeli tak dlouho, až hrabenovskému došly peníze a neměl již čím platit. V bujaré náladě nabídl bludovskému rychtáři, že mu za soudek dobrého piva a balíček tvarůžků prodá kosteléček se vším všudy. 
Bludovský rychtář s nabídkou souhlasil, vyvalil ze sklepa sud piva a naložil ho hrabenovskému rychtáři na vůz. Od té doby prý kostelíček patří Bludovu a hrabenovští jeho ztrátu dodnes s lítostí zapíjejí.
 
 
 
     Z mapy rudského panství je zřejmé, že kostelíček patřil Bludovu již v první polovině 17. století. Roku 1622 získal jak rudské panství ( včetně Hrabenova, Bartoňova a Radomilova), tak panství bludovské kníže Karel z Lichtenštejna. Kostelíček byl majetkem bludovské farnosti( farníky byli nadále občané Hrabenova, Bartoňova i Radomilova). Ke změně hranic  mezi Hrabenovem a Bludovem došlo pravděpodobně po smrti Karla z Lichtenštejna,  kdy rudské panství získal syn Karel Eusebius z Lichtenštejna a bludovské Kryštof Pavel  hrabě z Lichtenštejna- Kaskelkorna.  Důvodem mohlo být to, že rudské panství mělo v okolí Rudy mnoho kostelů (Ruda, Bohdíkov, Raškov). Navíc území, na kterém byl kostelíček postaven patřilo historicky k Hrabenovu, ale ve správě ho měla farnost bludovská.  Roku 1783 byly vsi Hrabenov, Bartoňov a Radomilov převedeny do farnosti Ruda.
 
 
 
 
    
 
 
 

 

TOPlist
Hrabenov