Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

Pověsti

Klapuše

Na návrší u Hrabenova nad řekou Moravou stával za dávných a dávných časů hrad rytíře Klapky. Dole pod hradem sídlili jeho poddaní v rozsáhlé osadě nazvané Klaprštat. Dodnes se tak jmenuje část Rudy, táhnoucí se směrem k lesu Žďáru. Rozsáhlý les rozprostírající se mezi hradem a Českým Bohdíkovem uchoval si jméno „Klapuše“ až po naše časy. Rytíř Klapka měl jedinou dceru, kterou hlídal jako oko v hlavě. Ta si proti jeho vůli oblíbila chudobného rytíře. Marně prosila otce, aby se obměkčil a svolil k sňatku. Zůstal neúprosným, ba čím dál, tím více se zatvrzoval proti nešťastným milencům. Špehoval je, až jednoho večera v lese Klapuších z vysoké skály zastřelil milence své dcery právě v okamžiku, kdy se měl s ní tajně sejít. Svou dceru, která přestoupila jeho přísný zákaz, jen, aby se sešla s milencem, dal ve svém rozlícení zaklít do té skály. Jednou za rok v poledne může nešťastná panna vyjít ze skály ven. Vysvobozena může býti jenom tím, jestliže úplně zachovalý mládenec vezme od ní svazek klíčů. Stalo se již několikrát, že lidé viděli zakletou pannu u skály, jak chodí se svazkem klíčů v ruce a čeká, kdo si klíče od ní vezme. Čeká však podnes marně na svého osvoboditele. Snad dnešní doba nemá statečných rytířů. Anebo je potíž o úplně zachovalé mládence?

Kostelíček

Kdy byl bludovský Kostelíček (lidově Kosteléček) postaven, není známo. Ale jistě je hodně starý. Pravděpodobně bude asi tak starý jako farní kostel a o tom její zmínka v roce 1350. První zpráva Kostelíčku se vyskytuje v listině Bedřicha staršího ze Žerotína z 26. prosince 1567. Podle této listiny tvořil Kostelíček mezník mezi obecním a panským. Farní listina z 18. prosince z roku 1690 od faráře od Františka Štastného zmiňuje se mezi jinými i o Kostelíčku,že je to kaple z dvěma oltáři z kamene vystavená. Původní byl dřevěný. V 18. století mezi lety 1738 až 1784 žil u Kostelíčka poustevník, jak to tehdejší doby bylo obyčejem. Za císaře Josefa II. Měl být Kostelíček zrušen a zbořen. Bludovští však přece jen dovedli jednat tak, že Kostelíček se uchoval do dnes. Byl ovšem tenkrát zbaven veškerého vnitřního zařížení a časem sešel tak, že klendba se úplně sesula. Kostelíček se stal útočištěm pasáků. V roce 1835 na podzim byl znovu obnoven za pomoci vrchnosti a farníků bludovských. Uvnitř byl vybaven chudě. Tak, jak vypadá dnes je dílo faráře Ermise, který se spolkem sv. Rozálie uvedl Kostelíček do pěkného hávu. Bylo to kolem roku 1900. V Kostelíčku se konalí bohoslužby v neděli po Božím Těle a na svátek sv. Rozálie 4. září. V neděli po Božím těle je vlastní kostelecká pouť, na kterou se schází celé okolí. O jeho vzniku se vypráví toto: Jeden občan z Hrabenova šel do Šumperka ke zpovědi a svatému přijímání. Dopostil se krádeže a svědomí jej hryzlo tak, že se rozhodl ke všemu se doznat. U zpovědi však pozbil odvahu se z tohoto hříchu vyzpovídat a zatajil jej. Při přijímání si uvědomil, že by svatokrádežně přijímal a proto hostii nenápadně pustil z úst do modlitební knížky. Ze Šumperka vracel se domů lesem Hájem. Tam pocítil tak velkou únavu, že si chtěl na chvíli odpočinout. Položil se pod košatou lípu a vtom okamžení usnul. Za tím co spal,vypadla mu hostie z modlitební knížky. Když se probudil, viděl kolem sebe celý roj divokých včel, které na něho dorážely. Jen z útěkem se zachránil. Nevšimnul si hned, že hostii vytrousil. Ztrátu zpozoroval teprve za několik dní, až když se pevně rozhodl, že ulehčí svědomí a svěří se knězi. A také tak učinil. Dosáhl odpuštění, když se zavázal, že se vynasnaží dobrými skutky vinu svoji smýt. Uklidněn šel zpátky do Hrabenova touž cestou přez Háj. Když došel ke stromu u něhož před tím odpočíval, vidí, že na stromě je z vosku udělána monstrance a v ní jeho ztracená hostie. Na památku této události byl založen na tomto místě Kostělíček Božího těla. Jiná obmněna pověstí vypravuje: Jedna selka z Hrabenova slýchávala o tom, že krávy dobře dojí, když se jim do pití dá hostie. I šla ku přijímání do Šumperka, aby hostii získala. Při přijímání nepozorována upustila hostii do modlitebních knížek a šla domů. Když přišla lesem Hájem k tomuto místu, kde nyní stojí Kostelíček, zhrnul se kolem ní roj divokých včel a ubodal ji. Hostii zanesly včely na strom a kolem ní vystavěly voskovou monstranci.

 

Co se říká o Hrabenovu?

V Hrabenově mají svoji residenci mnozí Králové. Nejsou to jen tak ti obyčejní a proto se píší všichni s velkým počátečním K. Poněvadž se jinak řádně chovají, žijí se svými republikánskými sousedy dobré zhodě. Ba v Nové dědině vládne dokonce sám Císař. Císařovna, aby dokázala, že práce šlechtí, jezdí s tragačem na trávu až do Ameriky. Vůbec všichni ti hrabenovšťí Králové, Královny by i Císař a Císařovna pilnou a podstivou prací svých rukou vydělávají si chléb svůj vezdejší na rozdíl od těch z malými počátečnímy písmeny. V Hrabenově jsou na dolním konci k Rudě domkaři, na horním sedláci. Ti na horním konci jsou Lumburáci. Na dolním zase Mladovčáci. Hrabenovským se smějí, že propili kosteléček. Kostelíček Božího Těla leží totiž těsně na hranicích hrabenovských a bludovských. Bludovští na hrabenovské naléhali, aby jim ho prodali. Hrabenovští dlouho nechtěli až jendou je napadlo, že vlastně je to výhodnější kostelíček prodat, když se to jinak ani nepozná. Na hranici zůstane nic ním neztratíme a peníze budou dobré, řekli si. Prodali ho za padesátku, kterou slavný obecní výbor propil. Bludovští to brzo roznesli a tak se hrabenovským všichni smějí, že propili kosteléček.

Podne knihy Bohuslava Indry z Bohutína Severomoravské pověsti a zkazky.

 

 

  Potrestaná lakota.

 

  Obr na Šošole.

TOPlist
Hrabenov